Evropa 12-13.6.2010 MILÁNO, ITÁLIE NATURÁLNÍ MISTROVSTVÍ

Na Evropu jsem se kvalifikoval 2. místem na Aminostar  MČR  v Českých Budějovicích 22.5.2010. Když jsem se dozvěděl, že můžu jet na Evropu, okamžitě jsem chtěl jet. Cíl jsem měl minimálně se dostat do finále. Věděl jsem, že musím pro přípravu udělat maximum , musím mít lepší formu. Chtěl  jsem  separovat   stehenní a tricepsové svalstvo. Taky jsem musel změnit přípravu a následnou  superkompenzaci,  tzv. odvodnění a  náslené  nacukrování svalstva.

Chtěl jsem vzít s sebou Libora Dostála, jednak pro psychickou podporu, dále přece nemohu na podium nastoupit flekatý jako harlekýn. Jak se dozvíte dále, vyplatilo se mi ho vzít s sebou. Povedlo se sladění Liborovy práce a zaplacení výdajů spojených s cestou. Na výboru našeho oddílu jsme se domluvili co se týká naší cesty  do Itálie.

Odjezd probíhal  tak že 1.20 jsme odjížděli z Hradiště. Já celý natěšený jsem si nastavil  budíka o hodinu dříve. Domluven, že mě otec vezme na  nádraží a vyzvedneme Libora. Jsem vzbudil  otce, že jsme zaspali ,  volal jsem Liborovi  s tím , že on měl taky vypnutý  telefon. V takovém malém  zmatku jsme mysleli , že Libor taky zaspal. Pak mě trklo, že jsme o hodinu dříve vyjeli.

Autobus, kterým jsme jeli byl  v hrozném stavu, že ani nepřejedeme  Buchlovské  hory. Ještě, že jedeme  STUDENT AGENCY, byla naše představa ,  v krásném žlutém autobuse, byla naše bláhová představa. Zděšení bylo – jakási  zelená  kraksna….. Cestou jsme jeli přes alpy – prostě nádhera, ale cesta trvala pro nás nějakých 20 hodin. Tam jsme se jako závodníci  i fotili. Dorazili jsme po osmé a o půl desáté ještě na  vážení  a měření.

Chuť  nám alespoň vynahradil hotel, který byl pěkný. Ráno  u snídaně jsem jenom polykal na prázdno co jsem viděl za pochoutky. Následoval přejezd asi 5km  na soutěž. V 16:00 následovalo semifinále v mojí kategorii ,  kde nás bylo 12. Ostatní dění kolem jsem moc nesledoval. Zjistil jsem , že závodní plavky jsem si zapomněl na hotelu.Naštěstí mi je půjčil slovenský závodník masters  Kakabinoš (měl jich s sebou asi 20). Po změně a po radách od zkušenějších  závodníků jsem se dostal do lepší formy,  na nohách mně naskočily krásné žíly a triceps se mi povedl separovat. Byl jsem se sebou v tuhle chvíli spokojen, krásnou barvu doladil Libor a jako vrchní natěrač a dolaďovač běhal mezi závodníky a dolaďoval  barvy….

Finále začalo nástupem všech závodníků a byla vyvolána finálová šestice. Jaké zděšení ,  zklamání, že mezi nimi nejsem. Čtete opravu dobře i když víte moje umístění. Libor a ostatní říkali,  že ve finále jsem měl být. Finále probíhalo a po zhlédnutí závodníků na podiu mně nehrálo, že tam nejsem. Nechci si hrát na  bůh ví co, ale myslel jsem v té chvíli na to, že jsem lepší než někteří závodníci na podiu. Šel jsem se podívat na bodové výsledky u hlavního rozhodčího. Viděl jsem na počítači, že bodově pouze jeden mě dal na 7 místo nebo co. Šel jsem to říct Liborovi a našemu prezidentovi. Libor zareagoval velmi rychle, zavolali jsme si tlumočnici, nastal zmatek Libor zavelil  stop soutěže. Na chvíli se finále zastavilo!!! Pak se zase rozjelo, začalo se to řešit, aby nakonec po přepočtení bodů se zjistilo,  že mám  být ve finále!! Tak jsem si přejel volnou sestavu a začalo znovu finále. Byl jsem velice štastný . A když  začali vyhlašovat výsledky  na 6,5,4 jsem nebyl. Tak jsme si pogratulovali s mými  konkurenty. Stál jsem tam já, David , který mě porazil na republice a  Pavel Novák. Závěrečná porovnání ještě s Davidem  a pak nastalo vyhlášení, kde jak víte jsem skončil 3. To bylo moje maximum .David byl přece lépe připraven a Pavel –to je supertalent, který mimo jiné vyhrál absolutního mistra Evropy. Okamžitě  jsem se pustil do koupeného špeku, nehoráznou  chuď jsem na něj měl a pivečko k tomu.

Po finále ,které končilo někdy po 1 v noci jsme jeli, celá výprava do místní pizzerie. Objednal jsem si  zrovna 2 najednou. Zavykládal jsem se s rozhodčím ze Slovenska – Pavol Ferenc, kdo se zajímá o kulturistiku je to z 1999. Mistr  Slovenska a Světa pokud vím, nabídl mi tykání a pozval mě na pivo, super člověk. Cestou zpět na hotel  jsme se ztratili,  byl jsem  v klidu, do snídaně zbývaly  ještě 3 hodiny. Ráno jsem probudil v 7:00 Libora , ten hodně nechápal , že po 2 hodinách spánku letím na snídani. Na snídani nebudu to rozebírat jsme odcházeli v 10:15 s tím, že pingl nás vyhazoval , že snídaně je Do 10 hodin.

Následoval přesun na závody. Vystupovaly ještě malé fitnessky. Měl se konat ještě World cup, kde jsem nechtěl jít. Pro představu ve 14:00 si dopíjim  pivečko , když mě president překecá, že mám Jít v 15:00 vystoupit. Nebudu to rozepisovat , jsem rád , že jsem se jen zúčasnil , vysmátý na podiu, forma už byla pryč. Stálo to za to. Následovala 20 hodinová cesta domů. Libor byl více zničený než já.

Martin Cetkovský